E Šel jednou lovec H7 oborou domů,
E ton, ti-ron-ton- H7 ton,
uviděl dívku ve stínu stromů,
ton, ti-ron-ton-ton.
F#mi Sedne si C#mi k ní a F#mi hned se jí C#mi ptá,
A jestli se E od něj A políbit H dá,
E ton, H7 ti-ron-ton- E ton.
Můj milý pane, dívenka na to, ton, ti-ron-ton-ton,
chráním svůj poklad dražší než zlato, ton, ti-ron-ton-ton.
Lovec hned oči rozdychtěné,
ona že nikdy, ona že ne, ton, ti-ron-ton-ton.
Měsíc už háje pokropil mědí, ton, ti-ron-ton-ton,
ti dva tam stále pod stromy sedí, ton, ti-ron-ton-ton.
Lovec jí šeptá, co že by rád
ona že možná, ona že snad, ton, ti-ron-ton-ton.
Srnky jdou pít a copak to vidí, ton, ti-ron-ton-ton,
na měkké trávě stíny dvou lidí, ton, ti-ron-ton-ton.
Dva hlasy slyší sládnout jak med,
chceš mě mít ráda ? Ano, a hned, ton, ti-ron-ton-ton,
A když je ráno, na jitřní zvoní, ton, ti-ron-ton-ton,
dívenka vzdychá, slzičky roní, ton, ti-ron-ton-ton,
Ale než najde ztracenou řeč,
lovec už spěchá na novou leč, ton, ti-ron-ton-ton.
Waldemar Matuška
