Waldemar Matuška

Bílé mám tě rád zkouším křídou psát,
pojď se mnou, lásko má, tou dálkou k nám,

kde je ta nejměkčí tráva, co znám,
pojď se mnou, lásko má, v té trávě číst
o smyslu návratů do rodných hnízd.

Bílé mám tě rád zkouším křídou psát,
pojď se mnou, lásko má, a dej se vést,
pár šípků v údolí tam bude kvést,
pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
jsou cesty k návratům na rodný práh.

Lásko má, lásko má,
dej se vést a polož bílou růži
za nás na ten práh.


Bílé mám tě rád zkouším křídou psát,
pojď se mnou, lásko má, a dej se vést.
Pár šípků v údolí tam bude kvést,
pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
jsou cesty k návratům na rodný práh.

Lásko má, lásko má,
bílá.