Waldemar Matuška

Ráno je modrá tůň a břehy jsou bílý
z trávy už slunce dávno zahnalo chlad.
Jen se tu se mnou sluň a nekaž tu chvíli,
a věř, až řeknu: mám tě rád.

Ráno je prázdná pláž a na vodní pláni
v modravý mlze člun jakoby stál.
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
jít tím ránem dál.

Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá,
Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá.
Jen se tu se mnou sluň a nekaž tu chvíli,
a věř, až řeknu: mám tě rád.

Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá,
Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá.
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
jít tím ránem dál.

Ráno je slyšet zvon, co v přístavu zvoní,
z trávy už slunce dávno zahnalo chlad.
Tak jenom se mnou pojď a projdi se po ní
a věř, až řeknu: mám tě rád.

Ráno je plný včel a jarního vlání
v zátoce svítí sůl na šedi skal.
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
jít tím ránem dál.

Ráno je slyšet zvon, co v přístavu zvoní,
z trávy už slunce dávno zahnalo chlad.
Tak jenom se mnou pojď a projdi se po ní
a věř, až řeknu: mám tě rád.

Lá-la-la-lá-la-lá, la-la-la-lá-lá,
lá-la-la-lá-la-lá, la-la-la-lá,
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
jít tím ránem dál.

Ráno je plný včel a jarního vlání
v zátoce svítí sůl na šedi skal.
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
jít tím ránem dál.