Waldemar Matuška

^G Když supi zakrouží a letí ^F v dál,
v zádech mi ^G sedí mráz, ^F límec mě ^G škrtí.

Když supi zakrouží nad hroty skal,
každému z nás voní to smrtí.

^G Kdo se ^Gmi dlouho nevra ^B cí,
ten už ^Gmi v nebi hraje ^F bridž,
^Dmi a kdo ^Gmi v nebi hraje ^B bridž,
ten už ^D7 na koně nikdy,
^Es na koně nese ^Gmi dá.

Za zlatem do hor jít, krví se platí,
nemůže dlouho žít, kdo cestu ztratí.
V pustine volání jen skály vrací,
k hostině pozvání pro supi v mracích.

Kdo se dlouho nevrací, ten už v nebi hraje bridž,
a kdo v nebi hraje bridž, ten už na koně nikdy,
na koně nesedá.

Zlato je prokletí, kosti se kupí,
polibek poslední dá zoban supí,
zatímco srdcí pár odvážné želí,
kostry jim slunce žár už dávno bělí.

Kdo se dlouho nevrací, ten už v nebi hraje bridž,
a kdo v nebi hraje bridž, ten už na koně nikdy,
^Es na koně nese ^Gmi dá, ^F na koně nese ^Gmi dá,
^F na koně nese ^Gmi dá, uí...