Wanastowi Vjecy

Do srdcí, do slzí může se vejít láska má. Po ránu jí to sluší, má plnou náruč – laskavá.
V korunách lipových maluje v tónech perleťových, tak velká je tvoje láska.
V jeřabinách, probudí se mladá a v noci spí ve hvězdách.
V rozvalinách, ve vodě ji hledám, navěky zůstává.
Do moří, do pouští vdechneš to, co nám láska dá.
Vůbec nic nebolí, ve vlasech.
V jeřabinách rudý slunce hledáš, za úsvitu schoulená.
Křišťálová slza rosou stéká, navěky zůstává.
Věrná – zůstává – křišťálová duše zůstává.