Záviš

Každej něco řeší, každej někam pajdá,
každej něco kutí, honí se AlKajda.
Na tohle já močím, to pro mě nic není.
Mě teď zaměstnává jen mé přirození.

K vobědu sežeru prasečí polivku
a jak to prase rozvalim se ve chlivku.
Pak sipomaličku rozepnu kukačku
tak jako kdybych očekával šukačku.

Pak vydrápnu flaksu, začnu si ji třít.
Teď konečně mohu, jen sám sebou být.
Kolem leží snímky rozcapených žen
už se mi pomalu dere z údu hlen.

Levá pracka se s pravou bratrsky střídá
honička exkluzivní probíhá - vida!
Když začne klesat jak lžíce vod bagru,
tak do sebe fláknu zas další viagru.

To je asi všechno, chce to pouze klid.
Posypu jej opět někam vysmejčit.