Zdeněk Svěrák

Jsem jako nádraží,
mám na čekání, na loučení koncesi
jsem jako nádraží
a po peroně dívky jdou jak procesí,
to jsem já.

Jsem jako nádraží
a pro vzpomínky úschovnu mám bezednou,
vždycky mě zaráží,
že lásky mé si vůbec něco vyzvednou,
to jsem já.

Jsem jak to nádraží.

Vlak půlnoční
už z dálky září,
vlak půlnoční,
(F C)G
těch vozů, těch oken, těch tváří.

Jsem jako nádraží,
co zachvívá se každou novou soupravou,
vy, slečno s bagáží,
vy dozajista také nejste tou pravou.

Jsem nádraží,
jsem nádraží.

Haló, tady nádraží.
Ne, ještě nepřijela, má zpoždění.
Čekám ji každou chvíli,
čekám ji už léta.

Ovšem - také je možné,
že byla odkloněna na jinou trať,
a že naší stanicí nikdy neprojede.

Vlak půlnoční
už z dálky září,
vlak půlnoční,
těch vozů, těch oken, těch tváří.

Jsem jako nádraží,
mám na čekání, na loučení koncesi
jsem jako nádraží
a po peroně dívky jdou jak procesí.

Jsem nádraží,
jsem nádraží,
jsem nádraží.