Znouzectnost

Chtěl bych se toulat s Francois Villonem
Paří�skou nocí patnáctého století
a v malé taverně, co je kousek za rohem
poslouchat jeho básně, co jak vítr se rozletí
rozletí ...

My nemáme nic
co by nám kdo záviděl
jen hluboký kapsy
který vítr proletěl
A není to pravda, �e
nepřijdem do nebe
kdo nám tohle říká
- měl by začít u sebe
ha ha ha

Od krásné �enkýřky vzít na dluh d�bán vína
v�ak najde se patron nás paří�ských dětí
kdy� nedá nám tahle - dá nám nějaká jiná
a potom ná� průvod do noci se rozletí
rozletí ...

S �áky darebáky
vyrazíme do ulic
na obloze měsíc
za okny světla voskovic
za dveřmi pánů kon�elů
zazvoníme na zvonec
ne� z postele vylezou
- kde nám bude konec
ha ha ha

Pak s holkama z ulice budem jenom tancovat
za poslední gro�e a� nám muzikanti hrají
a z městský �ibenice, kde mo�ná budem jednou spát
uříznem si provaz, co prý nosí �těstí
�těstí ...

Vyděsíme mě��áky
obejdeme biřice
rozesmějem �ebráky
a pancharty z ulice
zesmě�níme preláty
a zmlátíme lichváře
a pak lidský hlouposti
vysmějem se do tváře
ha ha ha ha