Zpraku!

Rychlost vlaku je zákonem a ohlížet zpět se trestá
Idiot naším strojvůdcem změnu směru nechy...
Stádo koní z ocele se dnem jen těžko prokousává
pod soukolím se semele i reznoucí tráva.

Možná, že se proberem, možná s tím něco provedem
možná nás za dva tři roky (doženou naše dnešní kroky)
už nebudeš se smát.
Mám z toho slzy v očích, kola vlaku se točí
možná až bude pozdě začneme se starat.

Černej pasažér za oknem ví o našem jízdním řádu svý.
Ddvanáct let, dvanáct kilo, mouchy na řasách - děťátko spi!
Sbíhaj se koleje, za okny krajina co míjíme.
Naše cesta, moje naděje (moje naděje, moje naděje) - na trati z výkalů a oleje.

Možná, že se proberem...