Kd Emi ekdo o pravdě zpívá, Emi/D# a z koutku úst
mu p Emi/D omalu uniká l Emi/C# ež,
falešná hr C a na čistý t D óny a v Emi e hře pár falešnejch es,
a jinej muziku vláčí jak m Emi/D# arkytánku
vzadu za v Emi/D ozem, za slávou d Emi/C# ál,
jen pro ten dn C ešní den, j D en pro jeden b Emi ál.
®: A j G á nejsem snad s D ám, kdo hl Ami edá klíče k těm dv Emi eřím,
co se G otevřou, až začnem hr D át
tak, jak z C obák nám narost', j H7 ak kdo čemu v Emi ěří.
Někde na schodech do nebe sedí ta parta,
popíjí a začne hrát
vždycky, když pozemská hvězdička ohlásí pád,
potom muzika krásná, až tají se dech,
po letech zazní zas tmou,
z pásku zašumí, a divná tíha jde do kolenou.
®:
®:
®: A já nejsem snad sám, kdo hledá klíče k těm dveřím,
co se otevřou, až začnem hrát
tak, jak zobák nám narost' ...
Devítka
