Jarek Filgas

Tak nebreč

Už dlouho Váš d?m skromný ml?í prázdnotou
Už dlouho nocí probd?lých se halíš samotou.
Ty krátké chvíle št?stí vždy smutkem vykoupíš.
Do prázdných dlaní ukládáš svou hlavu v nesnázích.

Ref 1.: Tak nebre? snad se vrátí.
Snad práv? hrubost svou te? proklíná.
Ty chvíle už se krátí, to jak s jinou prý úsíná..

Tv?j sv?t je náhle prázdný, sv?j polštá? objímáš.
A spostou n?žných dopis? se k ránu p?ikrývaš.
Vždy? každá láska bolí, seš její ob?tí.
Snad k jeho uším bezcitným plá? Tv?j doletí.

Ref 2.: Tak nebre? on se vrátí.
Ty v jeho dlaních vzlétneš k výšinám.
V?z že se taky trápí,
když na ty dny vzpomíná.

Dál, jen dál ten cíl svád?j, máš nád?j.
Dál, jen dál být svá.

Sólo: Tak nebre?, sv?t je krásnej a možná by se žití ve dvou bál.
Nestojí za to žádnej, vždy? život jde stále dál.