Jaromír Nohavica

Píseň o příteli (Vlaimír Vysockij/Jaromír Nohavica)

1. Myslel ^Ami sis: přítel můj, a ^E teď
ryba, rak nebo tak či ^Ami tak,
odpo ^A7 věď bys rád chtěl ^Dmi znát,
můžeš-li na něj ^E dát:
s sebou do hor ho ^Dmi vem a jdem,
vzhůru po boku ^Ami bok co krok,
lanem svým s ním se ^E svaž, ať znáš,
s kým čest máš, s kým čest ^Ami máš,
na na na ... ^{Dmi Ami E Ami}

2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor,
skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět,
z ledovců na skalách když má strach
a přemýšlí, jak by plách',
pak ho znáš, pak ho znáš až-až,
jen ho nech, ať si jde, kam chce,
nežli s ním, radši sám jdu, sám,
takovým nezpívám,
na na na ...

3. Ale když nekňučel a šel,
neskuhral, na dně sil když byl,
a když z výšky jsi slít', on tě chyt',
neboť byl, kde měl být,
^{: když se bil když se rval a hnal zmámen na štítech skal pak stál je to on přítel tvůj při něm stůj jemu jen důvěřuj! :}