Ag Flek

verše strádají
bezkrevnou nemocí
víčka volají
po spánku po půlnoci
dosud nikdy dřív nebál se víc
prázdných papírů
a ráno že poví zas nic
tak se vyznává
že chybí mu vyznání
zvonečky nápadů
jsou nehybné
bez cinkání
týdny míjejí
co ty s tím básniku ?
kolem oceán
zbloudilých námořníků
volní
jak hodiny v řetězech roků
takoví můžeme být
pošlapat ciferník tisíci kroků
ven z kola nemůžem jít
dosud nikdy dřív tak jako dnes
nepočítal dny a kolikrát může se splést
dosud nikdy dřív nebál se víc
prázdných papírů
a ráno - že poví - zas nic
volní jak hodiny v řetězech roků
takoví můžeme být
pošlapat ciferník tisíci kroků
ven z kola nemůžem jít