Dyž ja přídu do hospody, muziga hraje

Dyž ja přídu do hospody, muziga hraje,
švarné děvča v okně sedí, pěkně sa směje,
to je děvča jako květ, já to děvča mosím mět,
daj ty, mamko, patnást tisíc, veznu si ho hneď.

Aj, ty šuhaj, hrubě švarný, peníze bys bráł,
po muzigách, po hospodách, bys rozhazováł;
moja céra mładá je, muža nepotřebuje,
běž ty, šuhaj, s Pánem Bohem, to byt nemóže.