Hopsa, Hanko, srce moje

Valašsko, ze Solance pod Soláněm
zbojnická

Hopsa, Hanko, srce moje,
jak já pravím všecko tvoje,
nohavice, župica
a baraní čepica.

A dyž já už budu starý,
dyž budu hleděť na máry,
zavołaj ke mně kněza,
ať on mé hříchy vyzná.

Tobě uprimného srce,
odporúčám dvoje krpce,
jedny mívaj na svátek,
druhé obúvaj v pátek.

Daj napísať na mém hrobě,
gdo tu pujde, nech čte sobě:
Tu leží Jur Hrabačů,
vałaši jeho płačú.

Budiž Bohu chváła,
že sem toho dočekała,
žes mně umréł na słámě,
býł bys viséł na trámě.

Neb si ty býł šukár dobrý,
k zelenému hájku strojný,
umňéł si sa živiti,
gde co było, pryč vzíti.

Náboženství si miłovał,
každý koseł vyrabovał,
šetrívał si mynára,
vzałs, co było na farách.

Tí ostravščí pláteníci,
tvej paměti byli dycky,
o ně si sa starávał,
vždy za búčkem sedávał.

Aby ty tvrdé tołary,
keré z Uher nosívali,
ve tvých rukách mohły byt,
goralenku za ně pit.