Kubata

1.
Kubato, Kubato zbudovský sedláče,
když na tě vzpomenu srdce mi zapláče.
[:srdce mi zapláče a duše zabolí,
nad panskou porobou, pýchou a svévolí.:]

2.
A kdo by nevěděl, že rychtář Kubata
před časy dávnými hlavu dal za Blata.
[:Na zbudovská Blata pěkná podívaná,
tichými vískami jsou jak opásaná./

3.
Kolem Blat rybníky jako stráž převěrná
a z dáli žehná jim Šumava nádherná.
[:Opodál zvedá se překrásná Hluboká,
na skromné sousedky pohlíží z vysoká.:]