Pytlák

1.
Když měsíc na nebíčku k spánku se ukládá,
proč ty mě moje milá opouštíš neráda.
[: Vždyť dobře víš že pytláka,
nic víc, než puška už neláká.:]

2.
Když měsíc na nebíčku, za mrak se ukrývá,
hájnik po denní práci k spánku se ukládá.
[:Tu pytlák i s puškou svou,
do lesa kráčí na čekanou.:]

3.
Les smutnou píseň zpívá, k potůčku běží laň,
čí se to ruka chvěje , když tiskne chladnou zbraň.
[:Zkamení však ve mžiku,
co bolesti je v tom výkřiku.:]

4.
Laň prchá lesem v dáli a místo obětí,
ležíš zde, ty má milá, řekni mi co je ti.
[:Pouhou laň jsi chránila,
cos to, má milá, učinila.:]

5.
Les svojí píseň zpívá, v očích má slzičku,
již nikdy nezulíbám tvou zlatou hlavičku.
[:Štěstí mé teď mizí v dál,
ztratil jsem, co jsem tak miloval.:]

6.
Ráno, když slůnko vyšlo a ptáctvo zapělo,
tam u potůčku leží zkrvácené tělo.
[:Tam v dáli, co šumí les,
ten říci může, kdo vrahem jest.:]