Alice (CZ)

A lízat sůl, co pot mi z tváří vyrazí.
A cejtit dým, jak oheň mladý maso pálí.
A nůž si vzít a zkus, co žíly vydrží.
A nehty dřít, jen na zdi bílý vzteklej nápis.

Tu hlínu vyškrábu až do dna, je tak sladká.
Už bylo hůř, už zkoušeli mě změnit, blázni.
Mám dny, kdy vykrejvám rány,
mám strach už klovou mě vrány.

A ostrej břit, ať temná rudá kolem stříká.
A jet si vzít a vědět, kde mě zachrání.
A sprostě klít a doufat, že mě rychle najdou.
A čelem bít, ten kdo by měl už neposlouchá.

Ta láska spláchne mě až ke dnu, je tak chladná.
Být obětí, co sama sobě lže a uhejbá.
Je noc má hlava se brání a k ránu rozbolí šrámy.

Až se vrátí bude ráda, jak to snáším.
Žádná sláva, malý náznak, že se hroutím.
Už mě svádí, voní káva. Velká láska.
Až se vrátí, bude ráda. Až se vrátí. Až se vrátí.

A z hráze pít a na krku mít závaží.
Jen trochu chtít a vědět, na čem záleží.
Ten příběh vychutnám si do dna, byla sladká.
Teď už je líp a o nic míň tu neběží.
Je noc má hlava se brání a k ránu rozbolí šrámy.

Až se vrátí bude ráda, jak to snáším.
Žádná sláva, malý náznak, že se hroutím.
Už mě svádí, voní káva. Velká láska.
Až se vrátí, bude ráda. Až se vrátí.
Až se vrátí. 7x