Já viděl jsem ji stát, kam navěky spát musí všichni jít. V tváři měla stín z ran a podlitin, už nechtěla dál žít. Ten, kdo ji měl rád, se vůbec nechtěl prát, vždyť bylo jich víc a každý horoval pro hákový kříž. Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Když pokynul prst, hlíny vzala hrst a úděr dutě zněl. Její černý šat ve větru začal vlát, jak odletět by chtěl. Pak nebe proťal blesk a ona v očích lesk marně snažila se skrýt, ze rtů vyšel vzlyk a nebyl poslední. Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Zítra nový den sluncem prozářen jeho vrahy bude hřát, zas budou se smát, provokovat, řvát, pít a hajlovat. Jí zbude jen pláč, vůbec neví nač ráno probouzet se má. Rány zhojí čas, dívko nevinná. Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Když pokynul prst, hlíny vzala hrst a úděr dutě zněl. Její černý šat ve větru začal vlát, jak odletět by chtěl. Pak nebe proťal blesk a ona v očích lesk marně snažila se skrýt, ze rtů vyšel vzlyk a nebyl poslední. Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Zítra nový den sluncem prozářen jeho vrahy bude hřát, zas budou se smát, provokovat, řvát, pít a hajlovat. Jí zbude jen pláč, vůbec neví nač ráno probouzet se má. Rány zhojí čas, dívko nevinná. Netaj pláč, není proč, slzy léčí.