Aqva Silentia

zimomřivé

Udeřila zima tuhá, jako u nás každý rok, z českých slepic každá druhá s módou zdatně drží krok. První vločka sněhu padla, co potrava pro pýchu, do práce i do divadla svině jede v kožichu.

Zvíře už se v pasti zmítá, byl to dneska dobrý lov, kožešinu hebkou skýtá - rozum pro to nemá slov. Srdce buší odmítavě a svědomí naříká, bezohledné české krávě tohle však nic neříká.

Pověsit je za nohy a stáhnout z nich kůži, pak jim snad dojde, oč tady kráčí! Nože ať svírají v rukou jejich muži a pochopí možná, co je tu k pláči!