Emi Já sáhnul až na dno, už G tyhle stoly znám
a za každou C chvilku zapomění, všechno G co mi zbylo D dám.
Proto saju a tančím, noční bary zavírám,
že mi vlastně vůbec nechybíš, sám sobě nalhávám.
Pyšný a chladný, možná byl jsem jako stín,
jako černá růže v trní na tom zámku ospalým.
V té jsi spávala, to je tím posledním,
co po tobě zbylo, co voní tělem tvým.
Emi Žár cítíš, černá G růže uvadá,
na prach C být a v rukou hoří, mezi G prsty propa D dá.
Emi Sám hledíš, nocí G slzy ukrýváš,
do ko C šilky s její vůní hlavu G k spánku uklá D dáš.
Viděl jsem světlo na konci tunelu,
já cítil teplo po letech mrazů.
Snad byl to sen, nějak nerad procitám,
do tvých ruk bez lásky, kruté bytí pouze.
Žár cítíš, černá růže uvadá...
Argema
