Argema

Cítím, že tě ztrácím, že není cesty zpět.
Náš plamen tiše zháší vítr dalších let.
Když zahořel, byl to zázrak, z čistého nebe blesk.
Byla to exploze naších citů, my spojili se v jeden
jediný svět.
Poraněný, sám v sobě zadušený a hříšný.
Prohrál jsem sám nad sebou, ze skály se řítím

R: Srdce na kusy mám a mířím.
Do nebe, kde mi snad už bude líp.
Duše rozervaná už není, nikdo jí nepostrádá.
Už není souznění

Ty jsi moje slunce, můj přístav i můj tep.
Jsi krví, která proudí řečištěm mých bludných cest.
Už vím, co je to láska, někdy stačí jediný pohled.
Tu sílu, kterou cítím, chci vnímat dalších milion let.
Poraněný, zadušený, nic nemám.
Prohrál jsem sám nad sebou, do propasti padám

Srdce na kusy mám a mířím.
Do nebe, kde mi snad už bude líp.
Duše rozervaná už není, nikdo jí nepostrádá.
Už není souznění.

Jenom tvoje. Jenom moje. Jenom naše. Tak co bude???

Srdce na kusy mám a mířím.
Do nebe, kde mi snad už bude líp.
Duše rozervaná už není, nikdo jí nepostrádá.
Už není souznění.

Srdce na kusy mám a mířím.
Do nebe, kde mi snad už bude líp.
Duše rozervaná už není, nikdo jí nepostrádá.
Už není souznění.