Já G zapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních,
pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých,
v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd’ nákla C ďák, Hmi Ami
já G řidiči se omlouval, že D nevypadám jako ranní G pták.
Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh
a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých,
jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
®: Hrou D náhod, jak to bývá, C hledám stále hvězdy nad se G bou,
co v D kapsách tulák mívá, C promění za lásku ztrace D nou,
snad G každou dobou denní napořád teď připadám si C já Hmi Ami
jak G nepotřebné závaží všech D lidí, které člověk potká G vá.
Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí,
a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí,
a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým,
já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím.
Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás
a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás,
jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
®: + jak G nepotřebné závaží všech D lidí, které člověk potká G vá ...
Brigáda
