Brontosauři

1. Usnulas má lásko a já jak noční můra byl sám
jenom teplo na polštáři tváři tvojí voní jsem sám
a s křikem noční dravci ulicí se toulaj
a tlučou do popelnic do oken vrat
peřinu přes oči a uši přikrýt dlaní
nutit se do spánku kde mohla bu jsi stát

Usnulas má lásko já ještě malou chvíli tě chtěl
potichu si hýčkat radost z něhy pálících těl
Tma zvláštní kouzlo má plaší studu síly
světlo je pravda ale ve tmě žije čas
dotkneš se náhodou jen tak tak bez příčiny
no a pak znovu zas a zas