Brontosauři

V řece plavou bílý lístky
sedmikrásky někdo blízký
druhému se ptal zda na něj
myslí vzpomíná má nemá rád
Smutně plavou květy vodou
rozum pláče nad náhodou
nemá nemá řeko němá
pospíchej ať nebolí to tak

® Chvíli si myslíš že svět ztratil tvar
prostor se zúžil na má dáti dal
jak mokrá sirka připadáš si zbytečná
jak zapálený trsy trav
Uschla kytka na kamenech vezmi ji
a v knížce nech ji pro vzpomínku u básniček
ze kterých ti po večerech čet