Cure

Nevadí, že všichni zemřeme
touhy vzadu v černém autě
ve vysoké budově je pořád co dělat
je čas jít domů
příběh v rádiu.

Něco malého ti vypadlo z úst
a my se smějěme
modlitba
za něco lepšího.

Prosím tě, miluj mě
seznam se s mou mámou
i když strach zůstává
plíží se potmě po schodech
a čeká na závan smrti.

Pohladí tvé vlasy jak zastřelí vlastence
co bojují za svobodu v televizi
a sdílí svět s prasaty na jatkách
máme všechno?
strašně chce pryč.

Bolest
a plíživý pocit
malá tmavovláska
čeká na sobotu
smrt jejího otce tlačí její
tlačí její bílý obličej do zrcadla
bolí ve mně
a mění mě
jako za stara
jako za stara.

Utěšuje staříka
a kreslí neživé obličeje
jenom kus nového masa v čistém pokoji
vojáci natlačení pod žlutým měsícem
všechny stíny a vysvobození
pod černým praporem
sto let krve
karmínu
stuha utažená kolem mého hrdla
otevírám ústa
a má hlava nále puká
zvuk jako když tygr řve pod vodou
řve pod vodou
stále a stále
umíráme jeden po druhém
stále a stále
umíráme jeden po druhém.

Je to jako cítit sto let
sto let.