Daniel Hůlka

Zdál se mi sen, že sen se mi nezdál
za okny svítí černá hvězda
a mně se nezdá, že sny se mi zdají
havrani nebe krájí

Tam, kde jsem nebyl, věčné se vracím,
pořád v té samé licitaci
noc voní tichem a po tabáku
uprostřed domů, soch a vraků
tady svět končí, jdu po okraji
havrani nebe krá-krá-krájí

Chodci jdou věnčit svoje vlastní stíny
město se noří do hlubiny
V konturách mraků vidím ty tváře
válečné stroje před oltářem
žongléry s ohněm nad propastí
v ulicích šelmy a lidi v pasti

Perly, jež světlo polikají
hromady slov, jež nemůžem najít
trnové koruny, krepové růže
pořád dál zkoušíme, kam ještě můžem
pořád dál zkoušíme, kam můžem zajít
havrani nebe krá-krá-krájí