Daniel Hůlka

Pár voskových svící v nich rozžehnutí
Vždyť rok dvoutisící je na spadnutí
Co bývalo míjí, však zůstal tu cíl
Běh vzpřímených šíjí už aby tu byl

S čím přijdou ti zítřejší
Svět měl by snad být krásnější
Zla záští a lidských ztrát by neměl se bát

Bez hradeb a mříží jen s večernicí
Tak ať jen se blíží rok dvoutisicí
Ty dnes netušící Hled' smířit se s tím
Brát rok dvoutisíci i s dobrým i zlým

Na vzdálených hůrkách snad najdem pár míst
A chléb o dvou kůrkách jak dřív budem jíst

Ať k světu svět zůstává
Zla dobra ta jsou střídavá
Veď k slunci nás bloudící
Rok dvoutisící
Rok dvoutisící