1. Fmi Obvyklých Cmi jednadvacet Es svic. Zas ve všech oknech B zapaluji. Zas Fmi listy čistým nebem plují. Jen Cmi žádný anděl nikde nic. Jen žádný anděl nikde Es nic. Jen listy čistým nebem B plují. As A přesto je noc znovu krásná podivuhodným Cmi příslibem, podivuhodným Es příslibem Je ta noc znovu B krásná. Fmi Touha se snáší zčistajasna. Jak ty jsi tehdy slétla Cmi sem. Jak ty jsi tehdy slétla Es sem. Touha se snáší zčista B jasna.
R: V houslovém As futrálu plamenný Cmi meč,
Řekla's mi: As "Pokorně klekni, a Cmi kleč!
Zpívej mi As píseň a oslav mě v Cmi ní.
Přišla jsem Es pro tvoje
Díkůvz B dání.
2. Tvůj hlas měl slabý přízvuk zvonu,
Hlas tichý jako svítiplyn.
Chtěl jsem říct: "Já v něm neutonu!",
Když políbil jsem lem tvých džín.
Když políbil jsem lem tvých džín.
Chtěl jsem říct: "Já v něm neutonu!",
R: Jenže ty, po ruce plamenný meč,
V té chvíli řekla's mi "A teď mě svleč!
Tu je má svatozář, svlékneš mě z ní
A přitom odříkáš
Díkůvzdání."
3. A tak jsem vztáhl hrubé dlaně
na jemnou kůži anděla.
A bolest přišla nečekaně.
A stejně náhle zmizela.
A stejně náhle zmizela.
A bolest přišla nečekaně.
R: Tehdy se ze mě stal plamenný meč.
A ty jsi vykřikla. Vykřikla: "Svědč !
Ze všech sil zakřič, ať do nebe zní
Nejstarší ze starých
Díkůvzdání.
4. Slíbila's zůstat do té doby,
Než sundají mi obvazy.
Vzala's mi však i ze zdí skoby.
I fotku s dědou na hrázi.
I fotku s dědou na hrázi.
z poslední skoby.
R: V pelesti vrub, kde stál plamenný meč.
Namísto "Sbohem" spíš tak trochu "Heč !"
A přesto neřeknu po zbytek dní
Nic, co by nebylo
Díkůvzdání.
Daniel Landa
