Daniel Landa

Dunící hlas trouby divně duní
Volá spáče v lůně hrobu,
Kde Pán sedí na svém trůně

Trnou Smrt i příroda,
Když se těla z hrobu k Soudci tlačí,
Každý s hříšnou skvrnou.

Přinesena psaná kniha
Obtěžkána všemi hříchy
Z níž pak Soudce stíhá viny

Až soudce bude zasedat,
Zjeví se co skryto všude,
Zbude-li něco bez pomsty?

Co mám, běda, promluviti?
Kdo býti mi má obhájcem,
Když i dobrý cítí hrůzu?