Daniel Landa

Ve vratký bárce mě unáší proud
Sám sebe se ptám
kam jsem vlastně chtěl plout
Zvolna se stmívá

Hluboká voda mi odpověd nedá
Pořád se ztrácím a pořád hledám
Měl bych se líp dívat.

Proud už sílí
peřej se blíží
nechci snít
i když oči se mi klíží
všechno chci vidět tak jasně
jako by byl den

Když se otočím, jsem úplně v šoku
z vlastní hlavy plný vzteku
a lacinýho moku
Vizionářem a sám sobě lhářem
jsem utopil svůj sen

Smutný pohled do davu na břehu
Naše čest se v bizardním příběhu zoufale zmítá
Šašci se ve vilách opíjí mocí
a já se ptám, jestli po týhle noci může ještě svítat

Růže, do uší hluší lidé netuší
že dávno hmota zvítězila nad duší
Příští stanice je peklo
i když slíbený byl ráj
Prachy jsou pravda
Obsah je forma
a drzá lež je pro příště norma
Do mozku vrtá se skutečnost krutá,
že padl stín na můj kraj

Zavři oči a poslouchej
Na chvíli tu budu s tebou

Peníze, peníze hýbou světem
přidej se a pak kulometem smíš určovat právo
Musíš si vybrat tu správnou stranu
Souhlasit a jít nebo dostaneš ránu
Nechtěj myslet hlavou

Můžeme si dopřát výdobytky doby
a do půllitru syčíme slova plná zloby
Jedovatý plivanec se stává důkazem

"Ten má tohle a ten má ještě víc
A já to chci taky!"
se řve z plných plic

Co nás čeká?
Kam nás donese řeka?
Kam kráčí naše zem?

Neboj se, už tě nechci trápit
Možná to tak bude lepší