[Ami, Dmi... E4, E3, Ami]
-A-
Ami Ve vratký bárce mě unáší proud.
Sám A2 sebe se ptám, kam sem vlastně chtěl plout.
Dmi Zvolna se Ami stmívá.
-A-
Hluboká voda mi odpověď nedá,
pořád se ztrácím a pořád hledám.
Měl bych se líp dívat.
-B-
E Proud už sílí, peřej se blíží.
Nechci snít, i když oči se mi klíží.
Dmi Všechno chci vidět tak jasně, jako by byl F den.
Když se Dmi otočím, jsem úplně v šoku.
Z vlastní Ami hlavy plný vzteku a lacinýho moku.
E4 Vizionářem a sám sobě lhářem jsem E3 utopil svůj Ami sen.
-A-
Smutný pohled do davu na břehu.
Naše čest se v bizardním příběhu
zoufale zmítá.
-A-
Šašci se ve vilách opíjí mocí.
A já se ptám, jestli po týhle noci
může ještě svítat?
-B-
Růže do uší, hluší lidé netuší,
že dávno hmota zvítězila nad duší.
Příští stanice je peklo, i když slíbený byl ráj.
Prachy jsou pravda, obsah je forma
a drzá lež je propříště norma.
Do mozku vrtá skutečnost krutá, že padl stín na můj kraj.
-C-
Ami Zavři oči a Dmi poslouchej. C Na chvíli tu budu G s tebou.
-A-
Peníze, peníze hýbou světem.
Přidej se a pak kulometem
smíš určovat právo.
-A-
Musíš si vybrat tu správnou stranu.
Souhlasit a jít, nebo dostaneš ránu.
Nechtěj myslet hlavou.
-B-
Můžeme si dopřát výdobytky doby
a do půllitru syčíme slova plná zloby.
Jedovatý plivanec se stává důkazem.
Ten tohle má a ten má ještě víc!
A já to chci taky! se řve z plných plic.
Co nás čeká? Kam nás donese řeka?
Kam kráčí naše zem?
-C-
Neboj se, už tě nechci trápit. Možná to tak bude lepší.
Daniel Landa
