Bylo mi G míň, než se v zrcadle zdálo,
básně jsem F potají zkoušel C psát,
pod tvým G balkónem v zimě trochu záblo,
prsty jsem F cigaretou chtěl si C hřát.
Proč se mi vzpomíná tak těžko a líně
na kluka, kterej mi pod balkónem hrál
ty svoje písně opsaný z hrací skříně,
dneska už vím, že o mě opravdu stál.
®: Stromy G zlátnou s každým Hmi podzimem
a my se Emi touláme noční E7 krajinou,
s námi sbor Ami havranů zpívá C chór pro všechny G pěší D ,
kam zítra C dojdem, snad jen Bůh Hmi ví,
kopyta Emi duní při cestách E7 za jinou,
za závojem z Ami ostružin hvězdný C prach,
co pod botama G zvoní. F
Kde zrovna G spíš, který slunko ti svítí
a kdo tě F po loukách snů prová C zí,
já dneska Emi žiju, jak se dá, z malichernejch všedností,
písničky z C dětství jedna s druhou odchá Cmaj7 zí.
Obutá do ticha mým pokojem září
vzpomínka na chuť obyčejnejch rán,
na starou kytaru, na hlas s mladou tváří,
bojím se, že ho víc už nepotkám.
®:
*: + kam zítra C dojdem, snad jen Bůh Hmi ví,
kopyta Emi duní při cestách E7 za jinou,
za závojem z Ami ostružin hvězdný C prach,
co pod botama G zvoní ...
Devítka
