P C omalu končí l C/H éto, stráně zh Ami asínaj'
jako tvý Dmi oči na podzim, co se v nich ztr Fmaj7 ácím,
p C omalu končí l C/H éto a řeky našich vr Ami ásek maj'
zase o rok hl Dmi ubší proud, tiše se vr Fmaj7 acím.
*: P A od křídla stromů, co někde n C#mi ad hlavou
m F#mi alujou d F#mi/E o tmy moji tv D ář, už se v ní n A epoznám D . A
Potichu černej pták na okno zabuší,
už nased' podzim do vlaků, v kterejch se čeká
na nový země sluncí, kde duše osuší
ze smutnejch dešťů dívčí smích a sl Fmaj iby nových j G ar.
®: T F ouho, leť, brána p Emi okladů se otvírá,
j Dmi á si znova z Dmi7# abalím a b Dmi7 udem někde spolu hr G át,
b F arevnej svět v záplavě l Emi istí posbírá
m Dmi ý právo bl Dmi7# ázna jednou si zk Dmi7 usit volnej p G ád.
Tulák pan Andersen jako by prstem kýv',
za městem v polích usnul čas v peřinách ticha.
do oken padá noc o nějakou chvíli dřív
a divnej podzim někde v nás na struny dýchá.
*: Červený slunce na drátech usíná,
ve mně se něco probouzí, pak už jen poslouchám ...
Devítka
