1. Když z A nálady se někdy zapá Amaj7 lí sví D čka,
víno sladce zazá Dmi/F ří, pak chutná jak A lák,
to se někdy Amaj7 stává, že nejde to D spát, Dmi/F
když k ránu se A stejská Amaj7 po těch, co už D nepřij Dmi/F dou.
®: Oblékám tvůj A kabát a cítím tě Amaj7 blíž,
a struny, co jsou D stejně starý jako Dmi/F já,
zkouším A rozeznít a hrát, vždyť Amaj7 slyšíš,
to jsem D se Zuzanou Dmi/F já.
2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4. Jiný jsou písně, nežs’ mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej’ se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak A říkáš: Amaj7 buď jako D já. Dmi/F
®: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch D tónů, co od tebe E znám A ...
Devítka
