Die Toten Hosen

Vždy, když tě navštívím
se cítím bezmocný
všechno ostatní je odtud
tak moc daleko.

Mám rád to ticho tady
mezi těmi stromy
jako by na světě
byl opravdu mír.

Je to hezká cesta
která k tobě nenápadně vede.
Ano, mám ji rád
protože působí tak světle a přátelsky.

Mám s sebou květiny
nevím, jestli je budeš mít ráda
tehdy by ses jimi určitě potěšila.
Jestli se ti nelíbí, nenech se tím rušit
brzo je určitě
někdo odklidí.

Jak se mi daří?
Tuhle otázku pokládáš pokaždé.
Jsem v pořádku
nechci, aby sis dělala starosti.

A tak s tebou mluvím jako vždycky
jako by to bylo jak dřív
jako bychom měli kolik času chceme.
Cítím tě blízko sebe
slyším tvůj hlas ve větru
a když prší, tak vím
že občas pláčeš.
Dokud nesvítí slunce.
Dokud zas nesvítí.

Mám tě pozdravit
od všech ostatních
všichni na tebe stále často myslí.

A tvá zahrada
daří se ji opravdu dobře
i když je poznat, že ji sem a tam
velmi chybíš.

A stále chodí pošta
jasné adresovaná tobě
i když přece každý ví
že ses přestěhovala.

A tak s tebou mluvím jako vždycky
a slibuji ti
že zase jednou budeme mít veškerý čas.
Pak se znovu uvidíme
a můžeš se postarat o to, jestli budeš chtít,
aby v ten den na můj hrob svítilo slunce.
Aby svítilo slunce.
Aby zase svítilo.