Emilie Autumn

Shalott
Je zavřená s točícím kolem
Nemůže si vybavit, jak se cítila
Říká, „Tenhle pokoj bude mým hrobem
a není tu nikdo, kdy by mne zachránil,“
Posadila se se svou barvitou hrozbou
Zná milence probouzející se v jejich postelích
Říká, „Jak dlouho dokážu takhle žít
je tu někdo, komu mohu zaplatit, aby mě pustil
protože jsem zpola nemocná ze stínu
Chci vidět oblohu
Všichni ostatní vidí západ Slunce
tak proč já nemůžu

Refrén:
A prší
A hvězdy padají z nebes
a vítr
a vítr, já vím, je studený
budu čekat na den,
kdy jistě zemřu
a je to tu
je tu to, co jsem řekla
že umřu předtím než zestárnu
a vítr, já vím, je studený...“


Dívá se do zrcadlového skla
spatří projíždět jezdce na koni
Říká, “Tenhle muž bude mou smrtí
protože on je vším, co jsem kdy v životě chtěla
a vím, že nezná mé jméno
a všechny ty dívky jsou mu rovné
Ale stále se musím dostat z tohohle místa
protože si nemyslím, že dokážu čelit další noci
kde jsem zpola nemocná ze stínů
a nevidím nebe
všichni ostatní vidí jak přichází příliv
tak proč já nemůžu


Refrén


ale támhle je vrba
a malý vánek, mávání a zdi, a květiny
a měsíční svit každou osamělou noc
jako jsem já zamčená v těchto věžích
tak potkám svou smrt
ale s posledním dechem zazpívám jemu,kterého miluji
a uvidí mou tvář na jiném místě
a se sklenkou vzhůru
Pukala na milion kousků
a křičela, „ tak vhodný příběh
ale po tom všem jsem to nemohla odhadnout
protože teď nějaká dramatická královna napíše píseň pro mne,“
šla dolů do své malé lodi
zlomila pouta a začala odplouvat
a jak krev mrznula v jejích žilách, řekla,

no tím se vysvětluje jedno či druhé
protože vím, že jsem prokletá
Vím, že myslím na smrt
všichni ostatní vidí jak se jejich sny rozvazují
tak proč nemůžu já
refrén