1. N Ami a Janovej h Emi oře st Dmi ojí divná v Ami ěž,
do kraja z ní l Emi etí nekdy pr Ami avda, n E ekdy l Ami ež,
sú to pravdy Emi a lži vš Ami elijak Emi é,
č Hmi erné, bílé, b F#mi a aj b Hmi arevn F#mi é,
h Ami ora, ta ich vš Emi ecky snese, Ami ale l E idi n Ami e.
®: Ami Ó, Janova h Emi oro, Dmi už dlúho nás Ami ochraňuješ,
ó, Janova h Emi oro, G mnoh D ý na tobě st Ami ál,
ó, Janova h Emi oro, vš Dmi ak ty cosi p Ami amatuješ,
ó, Janova h Emi oro, G a jsi p D evná d Ami ál.
2. Na Janovej hoře stojí divný slúp
a nesú sa z něho zmjaty, sednú v každý kút,
sú to zmjaty také všelijaké,
černobílé, ba aj barevné,
hora, ta ich lehko snese, ale lidi ne.
®:
*: K Ami opčisko sa n Emi ehne Ami ani o kúšč Emi ek,
h Hmi ora někdy F#mi uhne, t Hmi ak jako člov F#mi ěk,
m C#mi ět kus kopca v s G#mi obě, t C#mi ož to bych vám př G#mi ál,
k D#mi us Janovej h Bbmi ory, t D#mi ož to bych vám Bbmi přál!
4. Na Janovu horu fúká ze všech stran,
kerý větr nese pravdu, to si přeber sám,
stačí, když si lápneš do sednice,
enom chvílu krútíš knoflíkem,
hora, ta to všecko snese, ale lidi ne.
®:
®:
Fleret
