Fleret

Pozdě na hlasitou hudbu

Venku padá déšť, přichází psí čas,
struny z oceli dávno vlhkem reziví,
lehký nezájem klíčí někde v nás,

slova od řečí už nikdo nedělí.

Světla z tančíren vpíjí pukliny stěn,
ti, co chtěli znát, víc už se neptají,
razí do očí odlesk zlacených scén,
když kostky ledu ve sklenicích cinkají.

®: Tak běž raději spát, pozdě zdá se být,
poslední verš můžeš přejít mlčením,
zbývá, zbývá zavřít part, futrál zabalit,
je pozdě na hlasitou hudbu, když nemá v kom znít.

Život otvírá krám, podomní obchodník,
musíš brát jen to, co na stůl vyloží,
a pak vyplnit sám vlezlý dotazník,
nejde škrtnout, co se nehodí.

Trochu shrbený s malou úklonou,
za hrst mincí koupíš štěstí pod rukou,
jeden malý díl z druhé volby snů,
část pravdy s pár let prošlou zárukou.