1. B D ylo to jednou takhle zj G ara, n F#dim uda si lehla do peř Emi in
a j A7 á pil asi p D átej džin, př Emi išel na kus řeči Tr A istan Tz D ara A7 .
2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám,
že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám.
®: Řek’ jsem: v D íte, je to t Hmi ěžká věc, v ničem n G eznám pravou m Gdim íru,
n D eznaboh, co nemá v Hmi íru, pt G ák, co nechce p A olstrovanou kl D ec.
®: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky,
mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky
*: Js D7 ou chvíle, kdy t Gmaj7 icho vřeští j A7 ak telefonní c D entrála D7 ,
hlava v Gmaj7 ocelových kl A7 eštích praská ve švech b F# ezmála,
já cht Hmi ěl bych si s n G ěkým povídat tř A74 eba o t A7 om, že kytky v D oní D7
nebo ž G e už přišel listopad F# a jablek je míň nežli vl Hmi oni. Emi A
3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe,
potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe.
4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout,
kaštanovej kůň přede mnou stál, řek’, že chce mě vyslechnout.
®: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně,
já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj.
*:
Folk Team
