1. Než nás budou z Emaj7 ajímat F#mi už navždycky jen pr Emaj7 achy,
chc C#mi i ještě jednou ochutn F#mi at z p H7 oháru všech h Emaj7 ořkostí,
vn Hmi ímat ještě muzik Amaj7 u a n G#mi7 e už j Gmi7 enom tl F#mi achy,
n F#dim evidět, jak moji v A rstevníci jd H7 ou krásně od kost Emaj7 F#mi Emaj7 F#mi i.
2. Než nás budou ovládat už navěky jen věci,
než se budem klanět už jen obarveným televizím,
dokážem si přiznat, že jsme v nablýskaný kleci,
kdo bude mít sílu říci si: já raději zmizím.
®: T G#dim o je ten p F#mi oločas, p D9 oločas rozhodn Amaj7 utí,
zd Edim a sladce kl F#mi imbat n H7 ebo bolestně bd Emaj7 ít,
n G#dim echat se z F#mi anášet t D9 ou pozlacenou s Amaj7 G#maj7 Gmaj7 Hdim utí
s národním h F#mi(A7) rdinou si ř H7 íkat: to chce kl Emaj7 id, to chce kl F#mi Emaj7 id.
3. Než budem už navždy číst jen Zápisník a Vlastu,
chci ještě slyšet slova spalující obsahem,
vystoupit zas na břeh z toho oceánu žvástů,
na víkendy do snů jezdit vlastním výtahem.
4. Než nám z lásky zůstanou jen doteky dvou sliznic,
chci ještě jednou ucítit sladkost jejích mučidel,
hledáme ji za okny všech kaváren a pivnic,
a ona bloudí v tanečních a střílí bez všech pravidel.
®:
Folk Team
