František Nedvěd

Podvod

Na dlani jednou y tvých řas do tmy se koukám
Hraju ti písničky tvý, co sem ti psal.
Je skoro pulnoc a z kostela zvon mi noc připomíná,
pujdu su mejt a pozhasínám, co bude dál.

Pod polštář dopisu pár co poslalas dávám,
píšeš že ráda mě máš a trápi tě stesk.
Je skoro pulnoc a z kostela zvon mi noc připomíná,
pujdu su mejt a pozhasínám, co bude dál.

Ref.: Chtěl jsem to ráno,
kdy naposled snídal jsem s tebou
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednou pitomou holku,
pro pár noci touhy,
podved jsem všechno, o čem doma si sníš,
teď je mi to líto.

Kolikrát člověk muže mít rád tak opravdu z lásky.
Dvakrát či tri krát to ne i jednou je dost.
Je skoro pulnoc a z kostela zvon mi noc připomíná,
pujdu se mejt a pozhasínám, co bude dál.

Ref.: Chtěl jsem to ráno,
kdy naposled snídal jsem s tebou
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednou pitomou holku,
pro pár noci touhy,
podved jsem všechno, o čem doma si sníš,
teď je mi to líto.