František Sahula

D,A,Hmi,G

^D Nejen z piva jsem ^A nebetyčně hloupej,
a ^Hmi nekoukám moc do zrcadla, ^G když si holím tvář.
Ranní tupej obličej, na rozum tolik skoupej,
postrádá totiž myslitelů zář.
Civím do zrcadla a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, a proč si zpívám tenhle refrén.

^D Moje zrcadlo ^A má stíny na duši, a ^Hmi nikdo netuší, a ^G nikdo netuší,
^D že v noci píšu ^A hořčicím na víčko ...
^Hmi Trochu jsem zhloupnul, ^G ale jen maličko.

Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel,
a chtěl ze světa odejít na nekonečnej výlet,
s hlínou pod hlavou neznat návratu,
než jsem prokouk žití podstatu.
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, rozhodně si s ní nepodříznu žíly.

Moje zrcadlo má stíny na duši ...

^D Svět není černej, ^A ani bílej,
^Hmi jen někdy nechává ^G stíny na duši.
Všichni se ženou za pochybeným cílem,
pochybenou cestou, do poslední míle.
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší.

Do smrti si budu zpívat tenhle refrén !