Greenhorns

Tahle cesta vedla k brodu, řeka měla modrou vodu,
kytara tu zněla, jak má správně znít.
Tam kde ta kytara zněla barvu vody v očích měla
dívka co se smála jak Chaplinův kid.

Dlouhé dny se se mnou smála, já byl s ní a ona zrála
jako zraje víno, než se může pít.
Stromy měly vůni stromů, žádná z cest nevedla domů
s dívkou, co se smála jak Chaplinův kid.

Sólo foukací harmonika:


Každé léto jsem tam chodil, špínu měst ze sebe shodil.
U té řeky moh jsem spívat, moh jsem snít.
Věděl jsem, proč na ní čekám, byla cestou k čistým řekám,
dívka, co se smála jak Chaplinův kid.

A pak čas nám zkřížil cestu, já šel k řece, ona k městu,
město vzalo ji a dokázalo skrýt.
Řeka barvu vody nemá a má kytara je němá,
dívko, co se smála jak Chaplinův kid.

Sólo basová kytara:


Vím, že zpívám píseň marnou, lidé dřív, než stromy stárnou.
Řeka barvu nemá, co by měla mít.
Stala se i s dívkou změna, jistě je z ní dávno žena
a už bude jistě někde s někým žít.

Já to vím a přesto přece chodím dál tou cestou k řece
a své nohy nutím proti proudu jít.
Hledat dál ten čistý pramen, hledat proudem řeky zmámen
dívku, co se smála jak Chaplinův kid.

Stromy měly vůni stromů, žádná z cest nevedla domů
s dívkou, co se smála jak Chaplinův kid.
(do ztracena)
Řeka barvu vody nemá a má kytara je němá,
dívko, co se smála jak Chaplinův kid.
Hledat dál ten čistý pramen, hledat proudem řeky zmámen
dívku, co se smála jak Chaplinův kid.