Hana Hegerová

Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům,
ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům.
Ač zanícená kázání už nehodí se jaksi
do teorie životní a tím méně i k praxi,
přec jen byl dobou která ráda hovoří o člověku
uprostřed Prahy zbudován památník středověku.

A ten, který v tom kostelíku oblíben býval u farníků
pro plamenná svá kázání...

Ten, který neznal, co je strach,
ten, z nehož nezbyl ani prach,
unášen kazatelnou asi znova
metat by musel krutá slova
do strachem nalomených zad.

Rozhoupat chtěl by zvony věží,
protože s bojácnými stěží
o pravdě hovořit by dokázal.
A nenašel by mezi všemi,
toho kdo lidem v této zemi,
o pravdě hovořit by zakázal.

Poznatek do očí by štípal ho jak mýdlo,
že lidé bojí se jen o své dobré bydlo,
třesou se před záští maličkých kostelníků,
svých vlastních sousedů, svých vlastních důvěrníků...

Ten, který neznal, co je strach,
ten, z nehož nezbyl ani prach,
unášen kazatelnou asi znova
metat by musel krutá slova
do strachem nalomených zad,
do strachem nalomených zad!