Hana Hegerová

^Fmi Ač dnešní doba nepřeje už koste ^D# lům a ^Fmi chrámům,
^Fmi ač zájem lidí obrátil se ke ki ^D# nům a ^Fmi krámům.
^H Ač zanícená kázání už ^F# nehodí se ^H jaksi
^D do teorie životní a tím ^A méně i k ^D praxi,
^Fmi přec jen byl ^C+ dobou ^Fmi7 která ^Fmi6 ráda ^C# hovoří ^A#mi o člově ^G# ku ^G#6 ͝ ^C7
Fmi uprostřed ^Fmi6 Prahy ^G# zbudován ^D# památník ^D#7 středověku. ^{C# G#} ͝ ^G#sus4 ͝ <sup>G#

G#</sup> A ten, který v tom kostelíku ^A#mi oblíben býval u farníků
^D# pro plamenná svá kázání...

^G# Ten, který neznal, co je ^C#mi strach,
^F# ten, z nehož nezbyl ani ^H prach,
^C#mi unášen ^D#7 kazatelnou ^G#mi asi znova
^F# metat by musel ^H krutá slova
^A#7 do strachem nalomených ^D# zad.

^G#mi Rozhoupat chtěl by zvony ^D#7 věží,
^G#mi protože s bojácnými ^D#7 stěží
^C#mi o pravdě hovořit by ^D#7 dokázal.
^G#mi A nenašel by mezi ^D#7 všemi,
^G#mi toho kdo lidem v této ^D#7 zemi,
^C#mi o pravdě hovořit by ^D#7 zakázal.

^G# Ten, který neznal, co je ^C#mi strach,
^F# ten, z nehož nezbyl ani ^H prach,
^C#mi unášen ^D#7 kazatelnou ^G#mi asi znova
^F# metat by musel ^H krutá slova
^A#7 do strachem nalomených ^D# zad. <sup>E

A</sup> Poznatek ^F#mi do očí ^D by štípal ^E7 ho jak mýdlo,
^A že lidé ^F#mi bojí se ^D jen o své ^E7 dobré bydlo,
^A třesou se ^F#mi před záští ^D maličkých ^E7 kostelníků,
^A svých ^Amaj7 vlastních ^F#mi souse ^F#mi7 dů, ^D svých vlastních ^E7 důvěrníků...

^G# Ten, který neznal, co je ^C#mi strach,
^F# ten, z nehož nezbyl ani ^H prach,
^C#mi unášen ^D#7 kazatelnou ^G#mi asi znova
^F# metat by musel ^H krutá slova
^A#7 do strachem ^D#7 nalomených ^G#mi zad.
^A#7 do strachem ^D#7 nalomených ^G#mi zad!