Hana Zagorová

H: Nocí bezednou dom? provázel m? mráz.



V chrámu pojednou zaslechla jsem ?ísi hlas.

A ten hlas, co zazn?l klenbou tajemnou,

prosil Matku Boží, smiluj se nade mnou.



Š: Ave Maria, Ave Maria.

H: V sv?t? vezdejším, v sv?t? plném ran i krás,



vždy m? zkonejší znovu slyšet lidský hlas.

A ten hlas, co zazn?l v chrámu staletém,

prosil Matku Boží, smiluj se i nad sv?tem.



Š: Ave Maria, Ave Maria.



Jsme tak prakti?tí.

V?cí je sv?t kolem nás!

Co jen polidští?

Zase jenom lidský hlas.

O?i zvedám k tob?, Matko Maria,

o tvé v??né sv?tlo lásky prosím zas i já.



Ave Maria, ty znáš.



H: Ave Maria, ty znáš.

Š: Ave Maria, ty víš.

H: Ave Maria, ty víš.

Š: Pomoz jen d?tem svým nést ten k?íž.



Ave Maria, ty víš.



H: Ave Maria, ty víš.

Š: Ave Maria, ty znáš.

H: Ave Maria, ty znáš.

Š: Slyš ten hlas up?ímných i náš, Maria.