Hana Zagorová

Cesta ke štěstí

K štěstí často vedou cesty klikaté.

Štěstí, to je křehké jako vlčí mák.

Jen přivonět smíš, když přistoupíš blíž,

hned uletí pryč jako pták.



K štěstí vedou cesty plné kamení.

Štěstí to je plaché jako světlo svíc.

Má kouzelnou zář, když odvrátí tvář,

tak toužíš ji mít o to víc, tím víc.



Já cestu k štěstí znám, není dlouhá.

Jarem a trávou voní.

Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá.

Jen dva se po ní mohou dát.



Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj klikaté.

Ve dvou k němu dojdem, není proč se bát.



Je podél všech cest a bude nám kvést.

Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád.



Já cestu k štěstí znám, není dlouhá.

Jarem a trávou voní.

Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá.

Jen dva se po ní mohou dát.



Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj klikaté.

Ve dvou k němu dojdem, není proč se bát.

Je podél všech cest a bude nám kvést.

Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád.