Hana Zagorová

Ten zub mě souží pátý den,

už napřed ví, že půjde ven,

doktore, au. Au, au.

Doktore buďte něžný!



Zdáte se málo soustředěn

na práci v ústech krásných žen,

doktore, au! Au, jau, jau.

Já nejsem případ běžný!



Když zubní lékař přijde blíž

a křeslo stoupá stále výš,

hrůzou mi víčka klesnou,

děsnou závrať mám.

Když lékař zvýší úsilí

vytuším příští násilí,

pak zamknu ústa na klíč

příštím nástrahám.



Odložte kleště! Díky Vám,

ten zub mě přestal týrat sám.

Doktore, čau. Čau , čau.



Doktore, vy jste šaman!



Kdybyste drsným zkoušel být,

nedal se dívčí bázní splést,

možná, že zubním vědám

sloužil byste víc.



Vy jste však uměl kleště vzít

a pak mě z křesla nechal slézt

a tak vás pořád hledám,

stále toužím říct,

to jednou dávno, díky vám,

mě přestal zoubek týrat sám!

Doktore, au. Au, au.

Bolí mě zas, už letím!