Hana Zagorová

Kostky jsou vrženy

Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!

Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!



Už jsme tady právě včas, bouchla dvířka taxíku.

Jestli máte rádi nás, naše milé publikum,

věřte, to se pozná hned,

pak se můžem rozkrájet, každý z nás.



Když tě děsně bolí zub, šestka vlevo nahoře,

netvař se jak belzebub, nemáš nárok,

protože tihle dnes se přišli smát,

tak se koukej ovládat a to hned.



Publika štěstí má tvář vrtkavou.

Publikum kreslí ti zář nad hlavou.



Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!

Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!



Nevíš, jestli padneš vhod, ukaž nám, co dovedeš.

Ten se doma nepohod´, s tímhletím nic nesvedeš…

Prý je hlučný doprovod; ten chce čehý a ten hot,

a co s tím…



Když máš práci jako já, těžkou jako trápení,

když ti šance nadbíhá, co tvý týdny pozmění,

dej si deci na kuráž, ať tu ránu nezmeškáš u dveří.



Publika štěstí má tvář vrtkavou.

Publikum kreslí ti zář nad hlavou.



Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!

Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!

Publika štěstí má tvář vrtkavou.

Publikum kreslí ti zář nad hlavou.



Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!

Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!

Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!

Hej, hej, hej...